3. Hlavní rozdíly mezi znakovým jazykem
a mluveným jazykem
V tabulce pod tímto textem můžete vidět hlavní rozdíly mezi ČZJ a ČJ. Jedná se o obecné
rozdíly (vlevo jsou popsána specifika mluvených jazyků, vpravo specifika znakových jazyků).
Bližší porovnání ČJ a ČZJ naleznete v další kapitole. (Pokud byste měli zájem o podrobnější
informace, doporučujeme vám publikaci „Kontrastivní lingvistika – český jazyk x český znakový
jazyk“ (Servusová, 2008), kterou vydala Česká komora tlumočníků znakového jazyka).
MLUVENÝ JAZYK
• Audio-orální jazyk
• Arbitrárnost
– V mluveném jazyce převládá arbitrárnost, tzn. že forma znaku
nemá s objektem nebo dějem, který vyjadřuje, žádný přímý vztah. Přesto také
v mluvených jazycích existují výrazy, mezi jejichž formou a významem určitý
vztah je (tj. existuje zde ikoničnost). Příkladem ikoničnosti jsou např.
citoslovce AU, HAF, atd.
• Lineárnost
– Jednotky se řadí za sebou: hlásku za hláskou, slovo za slovem.
• Trojrozměrný prostor
Mluvený jazyk nevyužívá trojrozměrný prostor.
• Psaná podobaMá ustálený psaný systém.
-------------------------------
ZNAKOVÝ JAZYK
• Vizuálně-motorický jazyk
• Ikoničnost
– Ve ZJ převládá ikoničnost, což je podle lingvistů způsobené
tím, že se jedná o jazyk vizuální. Mezi formou znaku a objektem je podobnost.
Např. znak DŮM, CIGARETA, TALÍŘ. Existují ale i arbitrární znaky (např.
MÁMA, VLÁDA).
• Simultánnost
– Jednotky mohou být i současně (viz kap. 3.1.).
• Trojrozměrný prostor
• Psaná podoba
Nemá vlastní systém psaní.
3.1. Dvojí členění
Dvojí členění je jedním ze základních rysů přirozeného jazyka. Jak zjistil Stokoe, znaky ZJ můţeme rozloţit na nejmenší, dále nedělitelné jednotky. To na první pohled nezní úplně srozumitelně. Znakový jazyk je oproti mluveným jazykům SIMULTÁNNÍ. Kaţdý jednotlivý znak můţeme rozdělit na tvar ruky, pohyb ruky a místo artikulace. Těmto „částem“ se říká se komponenty. Simultánnost ZJ se projevuje mimo jiné i v tom, ţe se všechny tyto komponenty vyjadřují najednou, tj. simultánně.
Dvojí členění v ČJ:
P I E I S - slovo „pes“ můţeme v ČJ rozdělit na jednotlivé hlásky „P“, „E“ a „S“.
Dvojí členění ve ČZJ:
•Tvar ruky
•Pohyb ruky
•Místo artikulace
Obr. 6 znak PES
Obr. 7 znak PES s nesprávným tvarem ruky
Znak PES (obr. 6*) můţeme rozdělit na jednotlivé komponenty znaku (tvar ruky, pohyb, místo artikulace).
Kaţdý jazyk má svůj systém, hlásky v něm nelze libovolně zaměňovat (např. P E S, E S P). Zaměníme-li ve slově PES jedno písmeno, jiţ tím měníme jeho význam (např. P E S, L E S). Ve znakovém jazyce je to podobné (viz obr. 7 – znak PES nemůţeme ukazovat s orientací dlaně nahoru). Změnou jednoho z komponentů znaku získáme jiný význam. Dvěma znakům, které se liší pouze jedním komponentem, se říká MINIMÁLNÍ PÁR.
Nyní se pohybujeme ve fonologické jazykové rovině, jejímiţ jednotkami jsou fonémy (v ČJ hlásky, ve ZJ komponenty znaku).
Tvar ruky (obr. 8) – v ČZJ se pouţívá celkem asi 42 tvarů ruky, základních tvarů ruky je 12. Některé tvary ruky se zapisují pomocí písmen jednoruční prstové abecedy (např. „A“, „B“), pro jiné existují speciální symboly (např. pro dlaň s roztaţenými prsty se pouţívá symbol 5.
