5. Závěr
Jak již víme, český znakový jazyk splňuje všechny podmínky přirozeného jazyka, a je tedy plnohodnotným jazykem stejně jako jakékoli jiné jazyky. Zkoumáme-li nějaký jazyk, vždycky nejprve hledáme, co je mezi tímto jazykem a jazyky, které už známe, navzájem podobné. Nejinak tomu bylo u znakového jazyka – první výzkumy se zaměřovaly na hledání podobností mezi znakovými a mluvenými jazyky. V další fázi výzkumu přichází na řadu zkoumání toho, v čem se jazyky vzájemně liší a v čem jsou rozdílné. Výzkum českého znakového jazyka u nás má za sebou jiţ první fázi hledání podobností mezi znakovým a mluveným jazykem, výzkumů, které by se zaměřovaly na hledání odlišností a specifik obou jazyků, je však u nás zatím málo.
Pevně věříme, ţe tato učebnice bude moci posloužit jako takový malý příspěvek k šíření informací o znakovém jazyce, neboť shrnuje dosavadní poznatky, k nimţ lingvisté a jiní odborníci u nás i v zahraničí ve výzkumu českého znakového jazyka i znakových jazyků ve světě zatím dospěli.
Podrobněji se studiu českého znakového jazyka (především z lingvistického pohledu) věnuje obor čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I my, jako tvůrci tohoto učebního materiálu, vycházíme z vlastního studia tohoto oboru. Proto se můžete spolehnout, ţe vám tato učebnice přinese správně utříděné a relevantní informace, které byste o znakovém jazyce, jeho struktuře a fungování, měli mít. Znalosti o českém znakovém jazyce by však podle našeho názoru měli mít všichni neslyšící, stejně jako se slyšící lidé učí o svém mateřském jazyce ve škole už odmala.
U nás se na některých školách (např. Praha- Radlice, Hradec Králové) pomalu již začíná vyučovat znakový jazyk jako samostatný předmět. Právě absolventi oboru Výchovná dramatika neslyšících se mohou uplatnit jako vyučující tohoto předmětu. Nezapomínejme však, že samostatným předmětem znakový jazyk máme na mysli opravdu ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK, nikoli znakovanou češtinu nebo pantomimu.
Naše informace o českém znakovém jazyce bohužel ještě stále nejsou úplné, je potřeba dalších a dalších výzkumů. Také šíření informací o znakovém jazyce a neslyšících mezi slyšící veřejnost je velmi důležité. Jedině tak se nám podaří odbourat ještě stále přetrvávající předsudky (např. že český znakový jazyk není jazyk, ale pouze něco na způsob gest nebo pantomimy, atd.). Naším i vaším společným úkolem je tyto informace dále šířit a bojovat tak s předsudky a neinformovaností většinové společnosti. S větší informovaností totiž vzrůstá i respekt k nám, Neslyšícím, jako kulturní a jazykové menšině.