1. Jazyk

Ještě předtím než začneme studovat ČZJ, měli bychom si nejprve ujasnit některé pojmy z obecné lingvistiky.

Podle definice je jazyk soubor prostředků a pravidel jejich spojování. Těmito prostředky jsou v českém jazyce slova, ve ZJ znaky. Pravidla, jimiž jednotlivé prostředky (slova nebo znaky) spojujeme, nám definuje gramatika konkrétního jazyka, jejíž součástí je také slovosled (slovosledu v ČZJ říkáme„znakosled“).

Pojem jazyk chápeme jako základní prostředek lidské komunikace. Komunikace je přenos informací mezi minimálně dvěma účastníky (mluvčím a posluchačem).

Jak ale poznáme, ţe se jedná o jazyk? Takový dorozumívací prostředek musí splňovat všechny rysy přirozeného jazyka. Pokud je nesplňuje, nejedná se o přirozený jazyk, ale o umělý jazyk nebo systém.

Hlavními rysy přirozených jazyků jsou:
Arbitrárnost – mezi slovy (či znaky) a věcmi, které pojmenovávají, není žádná formální souvislost (viz kap. 3)

Dvojí členění – jazyk lze rozdělit na nejmenší, dále nedělitelné jednotky (více viz kap. 3.1)

Systémovost – jazyk má svá pravidla

Svébytnost – schopnost jazyka vyjádřit minulost, budoucnost (jazyk není omezen na vyprávění „tady a teď“)

Produktivnost – z omezeného počtu jednotek jazyka lze neomezeně tvořit nová slova

Historičnost – jazyk se vyvíjí v čase, nezůstává stejný

Prevarikace – jazyk umí vyjádřit omyl a lhát

1. 2. Typy komunikace

Jak jsme již zmínili, jazyk používáme pro lidskou komunikaci. Komunikaci lze rozdělit na dva základní typy – verbální a neverbální. Pro oba z nich platí, že jsou společné pro všechny lidi, ať již slyšící nebo neslyšící.

1.2.1. Verbální komunikace

Slovo verbální pochází z latiny. Je odvozené od slova verbum, které znamená „slovo“. Verbální komunikace znamená komunikaci prostřednictvím jazyka. Proto se i český znakový jazyk řadí mezi prostředky verbální komunikace.

1.2.2. Neverbální komunikace

Neverbální neboli neslovní komunikace znamená komunikaci beze slov. Patří sem například: mimika gesta postoje